Rady o vztazích

Energetické vzorce

Nejprve je nutné předestřít, že každá energie je totožná s vědomím určitého typu - její kvalita určuje vnější projev tohoto vědomí. Proto předem upozorňuji, že vždy použiji-li pojem "energie", jeho současným významem je pojem "vědomí", tyto dva aspekty se od sebe nedají oddělit, i když označují dva různé pohledy: jev, na který pohlížejí, je ovšem jeden a ten samý.

 

Aby tedy mohlo dojít k projevu určité energie do reality, je k tomu nutné, aby byla takříkajíc "oblečena" do určité formy. Prvotní energie tvořící nejhlubší podstatu bytí žádnou formu nemá, není možné ji nijak specifikovat, žádnými prostředky "uchopit" ani pozorovat. Ona však existuje, i když ji lidé nevnímají, tvoří čistou esenci bytí, jeho základ: vytváří pro každou svoji reflexi ve formě určitého projevu zdroj, bez něhož by nemohlo nic vzniknout, nic existovat.

 

Prvotní energie tvoří sama sebou dokonalou rovnováhu, celistvost a harmonii, jsou v ní zahrnuty veškeré neprojevené možnosti, a právě proto nemůže být žádná z těchto možností v projeveném stavu. Jakmile se nějaká možnost konkretizuje, okamžitě v její realitě ubývá prostoru k projevení ostatních možností, lépe řečeno už jsou v tomto svém projevu omezeny projevem už existujícím.

 

K projevu jakékoli možnosti je nutné vyvedení prvotního vyváženého celku z rovnováhy, ovšem takovým způsobem, aby následně vzniklá projevená realita jako celek v rovnováze zůstala. Tuto zdánlivou nemožnost však lze uskutečnit - tím, že se onen původní celek, prvotní celistvost, rozdělí na části, které jsou vůči sobě určitým způsobem uzavřené a od sebe oddělené, vnímají se tedy navzájem jako samostatné jednotky. Toto rozdělení se děje tak, že v původně celistvém a homogenním celku dojde k polarizaci: způsobem podobným rozhoupání kyvadla ze stavu klidu do stavu pohybu oscilujícího okolo středového bodu do mezních stavů výkyvu se původně jednolitá energie soustředěná do jednoho bodu rozprostřela mezi dva mezní body, v nichž obou existují jakési "uzly vědomí", energie vymezené určitou specifickou vlastností vnímanou ze dvou opačných úhlů pohledu, která je svou kvalitou polarizuje. Podle zákona rovnováhy je tato polarizace vždy ve smyslu + nebo -, vzniká strana aktivní a strana pasivní ve smyslu přebytku a nedostatku energie určitého typu. Dá se tedy říci, že vzájemně oddělené energetické uzly vzniklé z původní celistvosti ve svém souhrnu vždy tvoří absolutní rovnováhu, jeden je zrcadlovým obrazem druhého. Mezi nimi pak dochází k energetické výměně od aktivního pólu směrem k pasivnímu, dokud ono pomyslné kyvadlo se nezhoupne do svého bodu obratu, v němž dochází k jakémusi "přepólování":

 

strana aktivní přechází ve stranu pasivní, a energetický tok se obrací. To se děje do té doby, než se oba extrémy opět vyrovnají do středového rovnovážného bodu, přičemž oba póly reality opět splývají do nepolární jednolitosti. K této jednolitosti se automaticky nabízí přívlastek "původní", ale bylo by omylem si myslet, že nastoupil skutečně původní stav. V běhu projeveného bytí se nic neztrácí, vše je zaznamenáno do jeho struktury, a proto ona celistvost která prošla zkušeností nejednotnosti a duality už v sobě tuto zkušenost má včleněnu jako svoje poznání, a tudíž může s jejími energiemi kdykoli vědomě pracovat.


Vědomí jako aspekt projevu určité energie má tu vlastnost, že může tuto energii - svůj nosič - měnit podle svého uvážení. Děje se to přesně podle zákona, že každá jednotka vědomí svými názory o uspořádání reality tuto svoji realitu zároveň tvoří. Svými představami coby vyslanou energií totiž "prohýbá" ideální rovnováhu Neprojevené Podstaty, z níž se silou této energie vynořují a podle její náplně tvarují vnímatelné projevy reality. K těmto faktům dále dodám, že jak se původní celistvé vědomí štěpí na více a více dílčích složek, souběžně s tímto procesem vzrůstá počet vzniklých realit: každá jednotka vědomí svou individualizací skrze změnu vnímání tvoří svou vlastní realitu, která se od reality jiné individuality liší přesně tak, jak se liší jejich energetická "výbava" vztažená k energiím Neprojevené Podstaty.

 

Energetické vzorce - to je souhrn vžitých forem, podle nichž bytost tvaruje své myšlenky, pocity i konkrétní činy. Jsou to ustálené formy reakce na vnější podnět určitého typu, přicházející (opět) k bytosti ve formě myšlenky, pocitu nebo činu. Tyto vzorce představují souhrn všech zkušeností nashromážděných vědomím od okamžiku jeho individualizace až k současně vnímanému okamžiku, a ve své celistvosti ilustrují jeho celkovou představu o podstatě bytí. Procházejí neustálým vývojem a změnami, které vyplývají ze stálého působení zákona akce a reakce, stálé výměny energií mezi člověkem a prostředím které ho obklopuje: vysílá neustále do svého okolí svoje energie v podobě myšlenek, pocitů i činů vytvarovaných energetickými vzorci tvořícími jeho podstatu, a zpět přijímá reakce okolí, které mu přesně odrážejí jeho postoje a názory. Ve svém okolí se tedy každý může vidět jako v zrcadle. Pokud se mu tento obraz v určitých bodech nelíbí, přehodnotí své názory v těchto oblastech, a touto svojí změnou mění příslušné vzorce v sobě, přičemž následuje pochopitelně i změna jimi vysílaných energií.

 

Tím se mění rovněž i zmiňovaný "odraz v zrcadle" vnímaný člověkem jako reflexe vnější reality směrem k němu, a celý cyklus se opakuje.

 

A skrze působení tohoto zákona - zákona odrazu - lze vysvětlit důvod, smysl i účel zkoušky, před kterou nyní lidstvo stojí, volby, kterou nemůže odmítnout:

volby mezi láskou a strachem, volby mezi svobodou a otroctvím.

 

Do této doby se totiž většina lidí domnívala, že k tomu, aby nebyli ovládáni, musejí sami ovládat druhé. Pod vlivem svého úhlu pohledu zabarveného strachem zrcadlově otočili aplikaci zákona o ovládání energií (vyjádřitelný větou "neovládášli něco, ovládá tě to"), a namísto co by tuto poučku aplikovali sami na sebe, na svoje vlastní energie a dovednost v práci s nimi, která je nutně spojená se znalostí zákonů jejich působení, vztáhli princip ovládání na ostatní samostatné bytosti ve svém okolí. Tím, že ono ovládání vůči druhým použili, když jim to energetická převaha nad nimi dovolovala, si do příštího svého života - do své reality po příštím bodu obratu kyvadla - přivolali stejnou situaci, jakou jim způsobili. Utrpení a jím ještě zesílený strach vyvolaly spolu s touhou po odvetě ještě větší touhu po osobní moci a síle, s cílem použít ji proti nynějším svým utlačovatelům, a oplatit jim stejným způsobem: ovládat, vykořisťovat, zneužívat. Energie strachu se tak v tomto bludném kruhu stále zesilují, výkyvy kyvadla jsou prudší a prudší, metody ovládání stále tvrdší….do té doby, než alespoň jedna zúčastněná strana pochopí, že tudy cesta nevede. Až se to stane - je naděje. Naděje, že člověk najde dostatek sil odložit strach a s ním i svou touhu ovládat z důvodu, aby sám nebyl ovládán. A pokud potom pochopí princip fungování zákona odrazu a zákona o ovládání, je pro něho cesta k vlastnímu osvobození otevřena. Na jeho vlastním rozhodnutí už potom záleží, vydá-li se po ní nebo ne.

 

Jestliže se onen dotyčný rozhodne kladně, na určitém bodě své cesty za poznáním narazí na působení dalšího zákona - zákona rezonance.

 

Tento zákon říká, že energie určitého typu (myšlenka, pocit nebo čin) probudí tutéž energii v dosahu svého působení u každého, kdo v sobě má energetický vzorec vytvářející energii stejného typu. Silou rezonance tedy vzbuzujeme u svých bližních v okolí stejné myšlenky, pocity či činy jako sami máme či vykonáváme, pokud v našem i v jejich vědomí jsou zapsány stejné vzorce které je vytvářejí. Vzbudí se v nich takto pohnutka k určitému činu, vznikne zdánlivě bezdůvodně určitá emoce, či je napadne určitá myšlenka, a toto nutkání je přesně tak silné, jak silně je zapsán ve vědomí bytosti příslušný energetický vzorec tyto energie generující, jaké priority tedy daná bytost tomuto typu myšlení, cítění či jednání ve svém životě přisuzuje.

 

A v těchto všech zmiňovaných skutečnostech je skrytý i návod, jak se bránit jakémukoli ovládání, ať už myšlenkovému, pocitovému či hmotnému: rezonance nikdy nemůže určitý vzorec myšlení, cítění či jednání v člověku vytvořit, může ho maximálně probudit k životu a zesílit, energetické vzorce v sobě tvoří každý sám, svou svobodnou vůlí, svým svobodným rozhodnutím něco v určité situaci myslet, cítit, nějakým způsobem se zachovat. Proto má-li někdo v sobě vzorec nutící ho z jakéhokoli důvodu a jakýmkoli způsobem ovládat druhé, brát jim ve svůj prospěch svobodu jejich myšlení, cítění nebo jednání, je snadným cílem pro ovlivňování tohoto typu. Řešení je proto jediné: objevit v sobě všechny tyto vzorce včetně důvodů proč vznikly, a prací se svým vědomím je přetvořit z podoby strachu do podoby lásky.

 

V této souvislosti se zmíním ještě o jednom jevu: pokud člověk opakovaně odmítá přijmout energie svého doplňujícího principu (protějšku duality), protože je nechápe a bojí se jich, budou ho přesto zvnějšku bolestně zasahovat znovu a znovu, protože jedna polarita podle zákona rovnováhy vždy přitahuje polaritu opačnou. Dokud nezmění svůj úhel pohledu a následně i svůj přístup, může se tento uzavřený cyklus opakovat takřka donekonečna, a opakovaným vrstvením prožitků strachu ve stále stejné situaci vzniká velmi silný energetický vzorec, projevující se v energetickém systému člověka jako blok, tedy místo s nízkým až téměř žádným průtokem energie.

 

Tento bludný kruh rozváže až otázka člověka po důvodu této situace, a jeho hledání řešení: pak teprve si svým upřímným přáním otevírá možnost, aby k němu ono vytoužené řešení mohlo přijít.

 

Je jistě dobré rozhodnout se pro jednu z těchto dvou cest, ovšem pro to, abyste to mohli udělat, nejprve musíte umět rozeznat, jak vlastně přijímáte určitou energii ze svého okolí.

 

Strach a s ním svázané odmítnutí je vždy provázen negativními emocemi různého stupně, od agrese a útoku na jedné straně, nebo depresí, ukřivděností a pocity oběti na straně druhé.

 

Tyto pocity vám pak do života opakovaně bude vnášet určitá situace negativním způsobem tak dlouho, dokud v ní nerozeznáte chybějící součást určité své energie, a nepřetvoříte tuto energii svým pochopením její podstaty do pozitivní podoby jakou má mít, pokud je použita správným způsobem: tímto poznáním ji zároveň činíte svou součástí.

 

A pokud jste si z tohoto mého vysvětlení odečetli jeho nejvnitřnější smysl,
vyjde vám tato rovnice:

"vstřícnost = volná výměna energií = poznání = sjednocení = svoboda = radost = láska".

 

Její zrcadlová podoba pak je následující:

 

"odmítnutí = uzavření se = neznalost = dualitní rozpolcenost = závislost = bolest = strach".

A nyní praktický návod, jak se nezaplétat do negativních energetických vztahů s ostatními lidmi, pokud mají jiný názor než vy, a jak vzniklý konflikt energií řešit pozitivním způsobem.

 

První pravidlo - přijde-li k vám jakákoli forma energie s níž se vnitřně neztotožňujete, tedy pocit, myšlenka nebo konkrétní čin, v žádném případě se jí nestavte na odpor negativním pocitem odmítnutí, ale přijměte ji s nezaujatým pochopením jako něco, co má právo na existenci právě proto, že to bylo čísi svobodnou vůlí vytvořeno.

 

Druhé pravidlo - přijmete-li takto nezaujatě to, co jste původně cítili jako negaci, pochopíte důvod jejího vzniku, tím to též přeměníte v energii tvořivou, protože už ji budete umět takto používat.

 

Třetí pravidlo – jakmile situaci nezvládnete a odpor vůči ní už ve vás vznikne, je navázán kontakt, který vás s negativní podobou oné energie poutá, a ona tím sílí - je vaší pozorností ve své negativní podobě posilována a upevňována. Napravit toto je už potom daleko těžší a složitější - nejprve musíte svým odpoutáním se tuto vazbu zrušit (to je podstata odpuštění), a teprve až se toto stane, máte volnou cestu k odstranění této negace samotné - jejím pochopením jinak, tedy přetvořením do pozitivní podoby. Lidé tento mechanismus obvykle nechápou, proto buď vynechají jednu či druhou etapu, nebo neučiní nic a pak marně bojují s tíhou, která je na ně navázána: tíhou svojí agrese, nebo naopak pocitu oběti.

 

Shrnu to tedy: nejprve odpustit ublížení, tedy odpustit tomu, kdo vám ublížil, a to pochopením důvodu, proč to se to stalo a co vám to mělo přinést; potom přijmout s láskou to, co vám ublížilo, jako názor vyplývající ze svobodné vůle druhého, ovšem zároveň tuto energii rozeznat jako cizí, s níž se neztotožňujete - proto ji neutrálně uznáte jako výlučné "vlastnictví" vašeho protějšku, s nímž nemáte nic společného, tudíž na něm nepotřebujete cokoli měnit.

 

Pamatujte - chcete-li se osvobodit od závislostí a vazeb, mají být polem působnosti vaší vůle ke změně pouze vaše vlastní energetické vzorce, nic jiného; jakmile totiž bez svolení druhých ve formě prosby o pomoc zasáhnete do jejich energií, ztrácíte vlastní svobodu přesně v té míře, v jaké jste ji vzali jiným. Ano, můžete ovlivňovat pozitivním způsobem běh projeveného bytí směrem k větší harmonii, ale jen svým vlastním příkladem, svými vlastními energiemi působícími rezonancí na vaše okolí. Ale pouze a jedině na svobodné vůli každé bytosti záleží, jestli se rozhodne tohoto vašeho příkladu následovat, či nikoli.

 

5. dimenze

 

Ty, já a mnoho dalších už žijeme paralelně ve čtvrté dimenzi ... je to dimenze snů a hudby ... také už navštěvujeme onu pátou, ...ve snech, ...v mostu přes čtvrtou dimenzi. Zatím si moc nepamatujeme, neboť není přímá spojka mezi třetí a pátou dimenzí, je jen přes čtvrtou, přes sny - kde už také i platí, že naše sny, už dávno sny nejsou!!! Totižto, když jsme vzhůru, tak si pamatujeme jen sen, ale ne to, kam ze snu jsme šli ...je tu však OBRAT, který často cítím a to ten, že se jasně TADY cítím jako ve snu!!! ...to znamená, že je mě více a více TAM*** Fyzická paměť třetího rozměru je schopná zachytit pouze TOTO* Ale nicméně stačí, že to VÍME, to je totiž základní CIT***

Udělaly jsme Kvantový skok !!!

...naše ego s Láskou a Krásně umírá *** 

 

 

      

KONTAKT   E-mail
Přispění na stránky : 

FIO banka:

26 00 29 86 39/2010

(dar)

Škola léčitele - Tranformace Ducha
Léčení vztahů
Zdraví
Transformace  vědomí do lásky
Galerie obrazů
Doporučujeme
Kontakt