Rady léčitelky

K čemu slouží problémy a jak je zvládnout ?

 

Dejme tomu, že právě máte nějaký problém a cítíte se nejistými, protože nenalézáte možnost jeho řešení. Je nutno si uvědomit zásady:

 

1. Řešení každého problému leží v nás samotných.

2. Vždy je po ruce dobré řešení, i když toto řešení ne vždy odpovídá našim přáním.

3. Každý problém má svůj účel: má nám pomoci ke zrání.

 

Je nutno se tedy nejprve tázat, jak já, nikoli někdo jiný nebo okolí, mohu přispět k řešení, k provedení změny.

 

Snad nás tento problém chce na něco upozornit, přimět nás k nějaké změně. Je nutno se tázat: „Čemu se mám z toho všeho naučit?"

 

Vše, co prožíváme, co nás doprovází je účelem a prostředkem a slouží našemu vývoji.

 

Když stojíme před nějakou potíží, strasti, starosti, máme si vždy uvědomit, že tento problém má povzbudit, vybídnout naše lepší a silnější „Já".

 

Mnohé nemoci v hlubším smyslu se mohou ukázat jako léčivé naši duši.

 

Mnohdy, jakoby osud sám nám podával činky, kterými máme trénovat naše síly, staví nám překážky do cesty, abychom se naučili je překračovat.

 

Přicházíme-li s takovýmto vnitřním vyladěním k našim problémům, jsme lépe vyzbrojeni a naše chování se vůči životu a lidem stane pozitivním, způsob našeho myšlení bude školen.

 

Začali bychom ve světě vůbec přemýšlet, kdybychom neměli problémy?

Mnohdy až později přicházíme na to, jaký účel a smysl měl problém pro nás a cítíme v nitru nutnost této překonané potíže.

 

Na nikoho není uvalen větší problém, než jaký unese.

 

S každým problémem, třeba sebevětším, přichází i vnitřní síla k řešení.

 

Ale je vždy opravdu dobré toto řešení ?

 

Co když se ukáže nějaká nemoc nevyléčitelná ?

 

Zde musíme zkoumat mezi nemocí samotnou, která nepřipouští pomoc a mezi problémem, vyřešeným nemocí.

 

Řešení může spočívat v tom, což zní jako paradox, že tuto nemoc přijmeme. Jen když takto přitakáme strastem a problémům s tímto spojeným, vzroste v nás náhle vnitřní duchovní síla, která je silnější než zdraví nebo nemoc a my odhalíme doposud nepoznanou hlubokou dimensi v nás.

 

Kolik lidí teprve hrozící nemocí dostalo podnět ke vzpamatování se, k uvažování o ceně života ! A dříve nebyli ani schopni přemýšlet o daru, jaký jim nemoc přinesla.

 

Zde tedy není řešení v uzdravení, ale v novém pohledu, novém způsobu života. Člověk, který se takto vypořádá se svým problémem, není pro své okolí zátěží, ale povzbuzením, vzorem.

 

A jiný, který takto nepřijímá osudovou ránu, bojuje celý život plný zoufalství a výčitek vůči tomu, co se nedá měnit, stává se zahořklým, zlým a tím jen zvětšuje své utrpení, které z nemoci přichází. Sebelítost je v těchto případech špatným rádcem.

 

Sebelítost oslabuje, činí sentimentálním, zabraňuje jasnému, objektivnímu pohledu na různé možnosti a utápí všechnu sílu k ovládnutí již v zárodku. Snažte se překonat každé hnutí sebelítosti, vede mnohdy ke skleslosti.

 

Když nás jiní lidé zklamali, mnohdy se tážeme: Jak mi mohli něco takového učinit, když jsem to vše mínil jen dobře!

Ale, že my sami jsme přispěli k tomuto zklamání, to nám jen málokdy přijde na mysl.

 

Snad jsme promítali naše naděje do jiných a musíme nyní přijmout jejich reakci.

Snad našimi vlastními chybami přiměli jsme druhého k jeho chování, které nás nyní bolí.

Snad požadovali jsme více, než bylo možno nám dát.

Snad chtěli jsme druhého utvářet dle našich představ.

 

A nyní se učíme naším zklamáním, že na nikoho nemáme právo, že nikoho nemůžeme „vlastnit", ani našeho životního druha nebo naše vlastní děti. I když jsou nám svěřeny, nejsou naším vlastnictvím. Každé myšlení na vlastnictví musí vést ke zklamání, avšak tyto lidské problémy mohou opět posloužit k lepšímu poznání a dalšímu vývoji. Je důležité si uvědomit, že děti nám byly zde svěřeny do výchovy Stvořitelem, nevlastníme je ani jejich duši, která jde svým individuálním vývojem. Rodiče by měly děti vést k harmonickému a láskyplnému životu a také je učit svým příkladem v rodině, tedy životu v lásce a s jejími projevy jak partnerovi, partnerce, tak ke svým dětem a dalším lidem v jejich okolí. Měly by je vést dle duchovních principů Stvořitele, učit je v životě poznávat a aplikovat, tedy žít, a také jim nechat svobodnou vůli výběru. To vše s velkou trpělivosti i moudrostí a hlavně s láskou.

 

Když zažijeme zklamání, měli bychom se vždy otázat, jaký důvod je pro to v nás samotných. Může to být nesprávný způsob počínání si, nesprávné očekávání. I naše dary nejsou vždy prosty přání našeho malého „Já". Když při obdarovávání myslíme jen na nás a ne na to, co jiný opravdu potřebuje, nebo si přeje, nemáme být zklamaní, když se neukáže pak vděčným.

 

Máte-li v tomto okamžiku nějaký problém, který vás utiskuje, pokuste se nejprve uvolnit se.

1. Pohodlně se posaďte a dýchejte pravidelně a klidně nosem.

2. Soustřeďte se jen na vdechování a vydechování vzduchu.

3. Při vdechování myslete na mír, klid a soulad, by přímo nasyťte dech těmito představami, tak, že nasáváte klid a soulad.

4. Při vydechování si představte, že vydechujete váš problém, že se ho zbavujete.

5. Budete-li to cvičit s vnitřní trpělivostí a pravidelností, přijdete do stavu vnitřního klidu a vyrovnáváte tím ve všech tělech pole energie – nesouladné myšlenky a pocity.

6. Když člověka něco trápí, pak instinktivně vzdychá, čímž nečiní nic jiného, než že nevědomě vyrovnává pole energie v tělech. Ve stavu rozčílení nastává ve všech tělech nakupení energie. Tyto blokády zabraňují objektivnímu posouzení problému.

 

Když jsem před lety obdržela zprávu o náhlé smrti mého otce, byl tím přetržen hluboký vnitřní vztah. Bolest, kterou pociťujeme v takových okamžicích, nemusím popisovat. Každý den, třeba i v slzách, posadila jsem se a vdechovala klid, mír a soulad. Duševní rána vlivem důsledného vdechování těchto pozitivních myšlenek se mohla rychleji zahojit a došla jsem tak daleko, že večer v den pohřbu, byla jsem schopna opět sama vést kurs meditace. Tímto popsaným malým dechovým cvičením je možno překonat každý problém nebo bolest jakéhokoliv druhu a zajímavým způsobem získat posílení. Je jisté, že toto cvičení prožije každý jinak, ale výsledek bude pro všechny pomáhající.

 

Pozvolna se naučíme zaujmout pozitivní postoj vůči všem problémům a nepřijímáme je pak jako břemeno, ale jako pobídku. Každá myšlenka je energie a pozitivními myšlenkami se uvolňují energie, zatím, co negativní myšlenky jsou škodlivé formy energie, se kterými se, dle zákona příčin a následků, opět dříve či později dostaneme do styku. Pozitivní nebo negativní základní postoj je jako magnetické pole, přitahující pozitivní nebo negativní. Jsou to brýle, kterými vidíme optimisticky nebo pesimisticky. Tak do poloviny naplněný pohár vína je pro optimistu poloviční důvod k radosti, zatím co pro pesimistu je napůl prázdný a důvod ke smutku.

 

Poznatky ze zasedání stále ukazují, že mnoho lidí v problematických situacích nemá odvahu stát na vlastním přesvědčení a tak nevyhnutelně se přivádějí do nucených situací.

 

Býti svobodným znamená respektovat jiné, nejednat s nimi jako se svým vlastnictvím.

 

Býti svobodným znamená však také stát za vlastním slovem, vlastními náhledy, vlastním životem.

 

Když jednou okusíme a pochopíme přátelství a lásku duchovního světa a uvědomíme si, že duchovní pomocníci nás stále doprovázejí na naší cestě, pak poznáme, že nejsme nikdy sami. Kolika lidem duchovní svět v mých sezeních pomohl k hlubšímu pochopení života! Nikdy nikoho neodsuzovat. Vždy se jednalo o laskavou pomoc.

 

Výtažek z jednoho dopisu potvrzuje správnost mé práce:

„Nemáte ani ponětí, z jaké hloubky jste naši rodinu vytáhla a jak se změnila atmosféra v naší rodině. Pochopitelně, že ne všechny těžkosti hned zmizely, ale díváme se na ně jakoby z druhé strany, nebo začínáme opět znova a snažíme se spolu hovořit. Znovu jsem nalezl víru."

Je mnoho lidí, kteří se vracejí zpět, dívají se na své chyby, nezdary a vinu připisují jiným. Tito lidé neznají svůj životní úkol. Nejde o to, kolik chyb jsme učinili. Důležitější je, co nám tyto chyby — omyly ukázaly, kam nás zavedly a co jsme se z nich naučili. Co je pryč, je pryč. Je správné pozastavit se nad svým minulým úsekem života, abychom pochopili vztahy konfliktu. Pak však je čas k novému počátku. Mnohdy svalujeme naše omyly na naše mládí, které zřejmě jen v málo případech probíhá souladně.

 

Psychoanalýza rovněž může pomoci zpracovat zážitky z dětství a ozřejmit reakce a způsob chování. Ale jak se mohou zahojit zranění, když se v nich denně vrtáme? Má-li někdo vřed, nestačí na něj přiložit náplast. Je nutno furunkl (psychoanalýzou) vyříznout a nechat ho pak vyléčit.

 

Dlouhým duševním pitváním stávají se pacienti nesamostatnými a ztrácí sebevědomí. Je nutno se naučit uzavírat životní úseky, nebo jak se lidově říká, „udělat tlustou čáru", abychom se nestali obětí sebe-ničící lítosti.

 

Mé mínění objasním příkladem:

Příběh: Jistý pán 57 lety mne navštívil. Jako nejstarší ze tří sourozenců prožil neradostné mládí. Rodiče žili ve stálém hádání se. Protože matka částečně pila, cítil se více k otci přitahován. Ale ten jen málokdy býval doma. Matka přenášela na syna nenávist, kterou měla vůči svému muži. Ve škole měl hoch velké potíže s učením. Téměř denně slýchával od rodičů, že je ostudou rodiny, že z něj nic nebude, že to nikam nedovede, protože je hloupý. Tak po dobu téměř celého svého mládí neměl možnost rozvoje.

 

Stálá ujišťování, že z něj nic nebude, měla za následek, že jednou odešel z domu, vnutil se do učení. Posléze se stal ředitelem jedné velké firmy. Když mne vyhledal, odešla od něj i druhá žena a on trpěl depresí. Nemohl to pochopit, tím méně, že již před léty učinil psychoanalýzu. Ta prokázala, že celá problematika je ve vztahu k matce a z toho důvodu byl vůči ženám bud agresivním nebo příliš bržděn.

 

Vysvětlení, které k tomu poskytnul duchovní svět v zasedání bylo:

Zná vztahy mládí a partnerství, díky psychoanalýze. Nyní však je na čase nechat zacelit staré rány a neomlouvat každý omyl svou minulostí. Rána se může zahojit, když pozná, že ne náhodou se zrodil právě do této rodiny a že právě poznatky jeho mládí přivedly ho k tomu, že se vypracoval ve svém životě. Nyní je dospělým a samostatným a má duševní sílu, aby se uvolnil od doby mládí a plně se věnoval svému nynějšímu životu.

 

Slíbil, že se bude řídit těmito pokyny a lehčeji se mnou rozloučil. Po pěti měsících mi volal a řekl, že to dokázal. Dnes může říci, že je vděčný svému mládí, že mu umožnilo stát se tím, čím je.

 

Bohužel, je však i mnoho lidí, kteří si své problémy tak osvojí, že nemohou bez nich žít. Bez sebelítosti a politování od okolí nemohou vyjít, jako například jedna pacientka, která prosila mého muže, který je duchovním léčitelem, aby odňal bolest z nohy, v žádném případě však neodjímal kulhání. Snažme se tedy správně postavit se vůči problémům, překonat je a z nich růst! Pomožme jiným nést jejich těžkosti. Snaha pomoci nesmí se však stát útrpností, protože pak místo jednoho, jsou dva trpící.

 

    

 

    

 

    

 

    

 

 

 

Škola léčitele - Tranformace Ducha
Léčení vztahů
Zdraví
Transformace  vědomí do lásky
Galerie obrazů
Doporučujeme
Kontakt